Erasmus+ na GMH

Že vysokoškoláci vyjíždějí na jeden či dva semestry do zahraničí „na Erasma“, se všeobecně ví. Asi proto pak mají vcelku jasnou odpověď na to, jaká pozitiva přináší evropská spolupráce do jejich života – program Erasmus jim nabídne možnost studovat „jejich“ obor na některé z evropských vysokých škol a vybaví je stipendiem, které výraznou měrou přispěje k pokrytí životních nákladů během výjezdu. Méně rozšířené je povědomí o tom, že Erasmus+ umožňuje získat zahraniční zkušenost také učitelům. Podmínkou je to, že škola se uchází o získání grantových peněz zpracováním projektu – zhruba třetina uchazečů pak finance skutečně získá.

My na Gymnáziu Mnichovo Hradiště jsme vytvořili projekt s názvem Cesta do Evropy – pojmenováním jsme měli na mysli nejen konkrétní výjezdy učitelů, ale přeneseně i směřování celé školy, k němuž má přispět právě zahraniční zkušenost pedagogů. Zaměřili jsme se v první řadě na podporu jazykových dovedností u učitelů, kteří nevyučují cizí jazyk – dva učitelé geografie tedy během letních prázdnin vyjedou na dvoutýdenní kurz angličtiny do Velké Británie. Tři další pedagogové naopak využili svou jazykovou vybavenost při návštěvě škol v Polsku, Estonsku a Finsku. Co tam zažili?

„Moje působení na polské škole bylo zkomplikováno faktem, že jsem na školu přijela v momentě, kdy se do ní učitelé a studenti vraceli po měsíční pauze v důsledku stávky učitelů. Pedagogové se dost těžce vyrovnávají s reformou škol, která proběhla před dvěma lety a tíží je nedostatečné finanční ohodnocení. Milým překvapením pro mne byla vstřícnost a ochota všech vyučujících anglického jazyka, u kterých jsem byla na hodinách……. Největším přínosem pro mne bylo seznámení s učitelkou Magdalenou, která byla mou průvodkyní v hostitelské škole. Magda je velmi aktivní v projektech organizovaných v rámci Erasmu, nevěnují se pouze projektům zaměřeným na mobilitu pedagogických pracovníků, ale i na projekty věnující se mobilitě žáků. Doufám, že díky nově navázaným kontaktům se nám v budoucnu podaří zapojit naše studenty do zajímavých aktivit.“ (Kateřina Šrytrová)

„Při stínování angličtiny v Tallinu jsem seděl vzadu ve třídě, pozoroval učitele při hodině a dělal si poznámky. Měl jsem štěstí poznat osm různých věkových skupin a k nim osm různých učitelek. Předposlední den při hodině ve třetí třídě je paní učitelka ke konci vyzvala, aby se mě ptali, na co chtějí. Spustila se vlna otázek, na které jsem rád odpovídal i o přestávce. Nejsilnějším zážitkem proto bylo, když se mě poslední den paní koordinátorka zeptala, jestli bych šel do té třetí třídy znovu, protože by mě rádi viděli ještě jednou včetně jejich spolužáků z druhé skupiny. Rád jsem jejich přání vyhověl. “ (Petr Rydval)

Já jsem měla možnost navštívit během týdne čtyři základní a střední školy ve finských Helsinkách a moc se mi líbila všudypřítomná vstřícná atmosféra. „Stavíme na důvěře mezi učiteli a žáky, rodiči a školou, zřizovatelem a úřady a vedením škol….“ slýchala jsem opakovaně. Rozdíl byl patrný na první pohled: Zatímco v českých školách se po zvonění na hodinu zavřou dveře tříd a škola ztichne, ve Finsku jako by byl všech prostorách škol pořád ruch a zdánlivý chaos – skupinky dětí pracují na projektech s pomocí počítače či odborné literatury, prakticky bez dozoru, ale zodpovědně a s plným nasazením. Bylo skvělé vidět, že něco takového může fungovat. I když vím, že cesta Finů ke špičkovému školskému systému trvala desetiletí, jistě stojí za to zkoušet podobným směrem v českých podmínkách alespoň vykročit.

Lenka Sosnovcová, Gymnázium Mnichovo Hradiště